Výbuchové zpracování kovů
Ostatní práce
K dalším aplikacím využívající energie výbuchu patří například výbuchové tváření kovů, někdy také nazývané výbuchové lisování. V této technologii dominuje postup, kdy tlakové působení detonačních zplodin výbuchu je přeneseno přes vodní médium na plochu tvářeného dílce, který je formován do kovové, betonové nebo polymerbetonové formy. Výhodou je možnost tváření objemově rozměrných dílů nebo tvarově složitých součástí za použití jak běžných materiálů tak materiálů těžko tavitelných klasickými způsoby.
K výčtu aplikací detonace výbušnin patří dále výbuchové uvolňování zbytkových napětí ve svařovaných konstrukcích, které se uplatňuje zejména u rozměrných svařovaných konstrukcí obvykle zásobníků a nádrží.
Historicky se do oblasti výbuchového zpracování materiálů řadí i výbuchové řezání materiálů, ačkoli lze tento postup řadit rovněž mezi tzv. destrukční práce.
Využití vysokých tlaků a teplot nalezlo uplatnění při výbuchové kompaktaci (lisování) práškových kovových a nekovových materiálů a dále při syntéze látek v prostředí vysokých tlaků a teplot. Fázová transformace anorganických krystalických materiálů rovněž využívá působením rázové vlny vyvolané detonací.
V posledních desítkách let se výrazné úsilí věnovalo výzkumu a vývoji v oblasti zpracování organických a biologických materiálů působením rázových vln a vysokých tlaků nebo využití rázových vln pro separaci materiálů.
Výbuchové povrchové úpravy materiálů obvykle nevyužívají energie trhavin, ale energii výbuchu plynných směsí, které urychlují práškový materiál a ten je vysokou rychlostí a za zvýšené teploty nanesen na povrchu součásti.
Okrajovou a ne zcela průmyslovou aplikací je převod energie výbuchu na elektrickou energii.
